Obec Čkyně

Laténské hradiště Věnec:      

leží na 765 m vysokém vrchu nad údolím Volyňky. Patří k největším pravěkým hradištím v Čechách. Čekají nás zde pozoruhodné výhledy a tajemné hradiště.
Turistická trasa: Ze středu Čkyně od pomníku padlým jdeme po žluté turistické značce k lávce přes Volyňku a k železniční stanici, kde se k nám připojí i zelená značka. Před nádražím uhneme vlevo a po pár krocích zatočíme vpravo přes trať a kolem židovského hřbitova stoupáme na návrší, ze kterého se otvírá hezký pohled na Čkyni. Polní cesta se „narovná“ a vyústí na silnici, která nás přivede do osady Hradčany. Odtud už vidíme rozložitý zalesněný Věnec. Na rozcestí téměř na konci osady opustíme silnici a dáme se vlevo po modré turistické značce – zpevněná komunikace se zaklikatí mezi staveními, přivede nás do půvabného údolíčka. Za mostem zatočíme vpravo, projdeme mezi chalupami a stoupáme po lukách – uhýbáme vpravo napříč loukou k břízám, pak vlevo vzhůru na rozlehlá luka a k lesu. Sledujeme okraj porostu a nepřehlédneme odbočku vlevo na lesní cestu. Chvíli po cestě, pěšinou a opět po pohodlnější cestě nabíráme výšku, obcházíme areál hradiště, až dospějeme k malému rozcestí – vlevo vede krátká (150 m) odbočka na vlastní vrchol.
Vrchol věncovitě obklopuje 1529 m dlouhé valové opevnění trojúhelníkového tvaru, uzavírající plochu asi 8 ha. Na nejvyšším místě je akropole o rozměrech 90 X 70 m. Mohutný val z nasucho kladených kamenů je kombinován s přirozenými skalními srázy, dosahuje výšky 5 – 6 m. Hradiště bylo od severu chráněno 10 – 15 m vysokými skalami, jejichž součástí je i vyhlídkový Velký kámen. V západní části jsou stopy studny, při východním valu je čtvercový základ nedokončené rozhledny. Nejintenzivnější výzkum se uskutečnil v letech 1919 – 1921.
Od areálu hradiště sestupujeme kolem mohutného skalnatého bloku, za ním se cesta stáčí vlevo a strmě sestupuje na pohodlnější cestu. Po ní pokračujeme k lesní silničce, stáčíme se takřka do protisměru vlevo a pohodlně scházíme k železniční stanici Lčovice. Tady turistická značka končí. My se můžeme vlakem vrátit do Čkyně, pokud ale chceme výlet dokončit po svých, čeká nás asi dvoukilometrový úsek po silnici při kterém vystoupíme do obce Lčovice. Procházíme vsí a pod zámkem u autobusové zastávky odbočíme vlevo směrem k návsi. Projdeme kolem OÚ a ještě před návsí zatočíme vpravo kolem bytovky po silničce vzhůru. Téměř na konci vsi u posledního stavení po levé ruce se dáme vlevo na polní cestu. Následuje vlídný úsek cesty, otvírají se půvabné výhledy na Mářský vrch a údolí Volyňky se Čkyní. „Zhoupneme se“ po hezkých lukách, dolů, trochu nahoru a k silnici. Po ní zbývá vlevo pár kroků – po mostu přes Nahořanský potok a do středu Čkyně.

Sudslavický okruh:         

Půvabná okružní trasa spojuje řadu zajímavostí při řece Volyňce jižně od obce Čkyně, cestu zpestřuje i několik technických pomůcek (dřevěné žebříky, ocelové schody). Naučná stezka byla zřízena r. 1977, jejím výchozím a cílovým místem je mlýn U Vanických u řeky Volyňky poblíž vsi Sudslavice 5 km jižně od Čkyně. Přímo v terénu jsou umístěny informační panely.
Turistická trasa: Putování zahajujeme u mlýna, před nímž roste chráněná Sudslavická lípa (její stáří se odhaduje na 600 let, dolní obvod má 12 metru a vysoká je 30 metrů). Od lípy vykročíme k železniční trati kolem druhé zastávky, věnované péči o ptactvo. Za tratí následuje informace o přírodní rezervaci Opolenec. Zatočíme vpravo ke zbytkům dvanáctikomorové vápenky a k vyhlídce na Opolenec a stoupáme k další vyhlídce na Výškovice. Obkládací mramor ze zdejších lomů se vyvážel do Francie. V blízkosti sousední osady Vnarovy byl v r. 1925 vyorán meteorit o váze 5,85 kg, který je uložen ve sbírkách Národního muzea v Praze. Naše cesta se stáčí k osmé zastávce (borovice černá) a dalšímu zastavení u okopů z r. 1939, podíváme se na pozůstatky po těžbě vápence a z další vyhlídky máme jako na dlani Sudslavice. Míjíme další zastávky – zajímavá je mj. břečťanová skála, obepnutá břečťanem, vápencová stěna s tzv. turmalínovými slunci a především Sudslavická jeskyně, jedno z nejdůležitějších středoevropských nalezišť kosterních pozůstatků diluviálních zvířat, zbytky lidských lebek i předmětů z kostí a kamene. Nepřístupná vápencová jeskyně je bez krápníkové výzdoby. Vyzkoušíme pevnost žebříku, potěšíme se dalšími výhledy, překročíme trať poblíž železniční zastávky Bohumilice a jdeme po pravém břehu řeky lučinavým údolím kolem staré slévárny a mlýna k dalšímu mlýnu U Vanických.

Mářský vrch:     

Městská památková zóna a před dávnými lety významný strážní bod na křižovatce starých obchodních cest u přechodu přes Volyňku, město se slavnou sklářskou a tiskařskou tradicí je cílem výletu, jehož trasa povede i přes důležitý vyhlídkový bod a dominantu Vimperska - Mářský vrch.
Turistická trasa: Výchozím místem putování je obec Bohumilice, ležící v širokém otevřeném údolí Volyňky. Původně byly připomínány jako osada pražské kapituly, r. 1315 patřili mezi královské vesnice, které od královny Elišky dostaly zákupní právo. Od 2. poloviny 14. století do začátku 17. století byly součástí vimperského panství. Od majitele Vimperka Petra Kaplíře ze Sulevic získal panství r. 1494 Zdeněk Malovec z Chýnova a r. 1549 panství zdědil syn Jan Malovec a právě v Bohumilicích si postavil malý zámek Skalici. V r. 1620 vojáci Martina de Hoeff-Huerty statek zabrali, ale tehdejší majitelé, bratři Jindřich, Oldřich a Petr Malovcové prokázali před pobělohorskou konfiskační komisí nevinu a statek Bohumilice se zámkem získali zpět. Malovcové pak drželi Bohumilice až do začátku 19. století. Na konci 13. století by postaven kostel Nejsv. Trojice, přebudovaný po r. 1663 a po požáru začátkem 19. století z původní svatyně se dochovaly části zdiva a severní románsko-gotický portál. V r. 1929 byl u Bohumilic vyorán meteorit o váze 57,6 kg ve tvaru nepravidelného trojbokého hranolu, uložený ve sbírkách pražského Národního muzea.
Od železniční stanice jdeme po modré turistické značce do vsi. Po silnici mírně stoupáme do Smrčné – původní dvůr je doložen již r. 1381. Za Smrčnou zkracujeme zatáčku silnice po polní cestě, lemované jabloněmi, pak opět sledujeme silnici a potěšíme se pěknými výhledy k severu na Věnec a Volyňsko. Další hezké pohledy se otvírají od Štítkova. Na návsi stojí kaple z 18. století. Ze Štítkova pokračujeme polní cestou k rozcestí pod Mářským vrchem a stoupáme na Mářský vrch (907 m). Dáme pozor na orientaci, rozcestník není dobře vidět. Na zalesněném vrchu stojí oplocený televizní vysílač a kapla s kamennou rozhlednou z let
1935 –1937 ta je obvykle volně přístupná (klíč u pana Smíška, Štítkov čp. 38). Na západním svahu vidíme rozsáhlé kamenné moře – lokalita Skalka je geologickou rezervací. Z Mářského vrchu scházíme lesní cestou stále po modré značce k silničce – tady narazíme i na červené značení – po něm se dáme vpravo a ze známého rozcestí stále po červené zatočíme vlevo, polní cestou, lesem a po zarostlí louce scházíme do Svaté Máří. První zmínka o obci pochází z r. 1359, osada postupně náležela majitelům z řad nižší šlechty, od r. 1543 patřila k zámku Lčovice. Původně gotický kostel sv. Máří Magdalény by v 18. století barokně přestavěn a prodloužen. Ze vsi pokračujeme asi kilometr po silnici do Trhonína. Víska se připomíná r. 1359 jako majetek hradu Hus, od r. 1531 náležela vimperskému panství. Na návsi stojí lidová kaplička, hezká jsou i obílená roubená stavení z 19. století. Z Trhonína jdeme zarůstající úvozovou cestou, zdoláme Bořanovický potok, trochu nás potrápí kopřivy, a pak už vystoupíme na silnici, která nás vede vpravo do Vimperka.

Přesné datum vzniku Čkyně nelze stanovit, protože se nezachovaly žádné spolehlivé prameny. Pokud nechceme opakovat starší výklady nebo vymýšlet nové domněnky a zůstaneme na pevné základně spolehlivých písemných zpráv můžeme položit základy vzniku obce Čkyně do 13. století, kdy došlo k rozsáhlé výstavbě řady nových osad v Čechách a na Moravě. Tehdejší feudální majitelé hledali nové zdroje příjmů v důsledku přechodu od naturální renty k rentě peněžní. Jedním ze zdrojů se stalo zakládání měst, městeček a vesnic, do kterých přešli první osídlenci, kteří budovali základy svých domů, káceli les a zřizovali pole, na kterých pěstovali obilí a další rostlinné produkty. V první polovině 13. století došlo k výstavbě tvrze, která tvořila základ příští vesnice Čkyně, jež obdržela název podle osobního jména Ček. Nejstarší zachovaná písemná zpráva o existenci Čkyně se zachovala náhodně z roku 1243. Tehdy český král Václav I. byl se svou vojenskou družinou v Písku, kam se dostavili šlechtici ze širokého okolí. Jejich přítomnost se projevila také při jejich výčtu při vydání některých významných listin. Král Václav I. potvrdil řádu sv. Jana Jeruzalémského (později maltézskému) ve Strakonicích v držení několik vesnic. Na konci listiny jsou uvedena jména svědků, kteří se zúčastnili vydání této listiny. Mezi nimi se uvádějí Konrád z Janovic, Bedřich se syny ze Čkyně (Fridricus cum filiis de Skin) a další šlechtici. S postupným růstem osídlování vznikly další vesnice v okolí Čkyně. Písemnými prameny máme doloženu existenci těchto míst: Bošice, Budilov, Onšovice(1315), Lčovice (1321), Horosedly (okolo roku 1400), Teprve ze 16 století jsou doloženy Předenice, Spůle (1544) a Záhoříčko(1545). Český král Ferdinand I. dne 21. května 1531 povýšil dosavadní vesnici Čkyně na městečko, které získalo právo pečetit své vydané písemnosti zeleným voskem, mohlo užívat svůj vlastní městský znak, konat týdenní trhy v sobotu a dva výroční trhy ročně - na den sv. Maří Magdaleny a sv. Mikuláše. Městečko Čkyně mělo odvolací právo do Sušice. Zachován je pouze opis této listiny:

"My, Ferdinand z Boží milosti římský král, po všecky časy rozmnožitel říše, uherský, český, dalmatský, charvatský král, infant v Hispanii, arcikníže rakouské, markrabě Moravský, Lucemburské, etc. Oznamujem tímto listem, že sme prošeni od statečného Jana Malovce z Chajnova a z Vinterberka, věrného našeho milého, abychom ves jeho Čkyně řečenú na městečko vysaditi a vyzdvihnúti i také některými dalšími milostmi a svobodami obdařiti ráčili. K jehožto prosbě nakloněni jsouce a prohlédajíce na jeho věrné služby, kteréž nám činiti povinen bude, protož s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách vysadili sme nasadepsanú ves Čkyně za městečko a tímto listem mocně vysazujeme a vyzdvihujejm, chtíce tomu konečně, aby obyvatelé jeho nynější i budúci všech těch milostí a svobod užívati mohli a užívali, kterýchž jiná městečka v království našem Českém, buďto z práva neb z obyčeje i s popravú užívají, nyní i v časech budoucích, jmenovitě, že se v něm všelijací řemeslníci, totiž pekaři, řezníci, sladovníci, súkeníci, sukna kraječi, kováři, zámečníci, ševci i jiní všelijací obchodníci osazovati a řemesla svá svobodně dělati, provozovati a jich užívati mají i mohou beze všech lidí všelijakých překážek. Kterémužto městečku Čkyně tak, jakž se svrchu píše, od nás vysazenému a obdarovanému, tyto další milosti a obdarování z mocnosti naší královské učinili jsme a mocí listu tohoto činíme. Napřed, aby měli erb neboližto pečeť, jmenovitě štít červený, v němž jest věže bílá, čtvrthranná, na zeleném kopci stojící a u spodku vrata železné zavřené, nad těmi vraty vokno křížové a nad tím štítem kranec s stíny, mezi kterýmižto stíny krov s křidlicí přikrytý se dvěma makovici a po pravé i po levé straně toho krovu muož zbrojný neboližto oděnec stoje, ten muož po pravé straně toho krovu držije kámen v pravé ruce a ten po levé ruce držie kámen v levé ruce tak, jakž to všecko rukú a vtipem umění maléřského lépe a dostatečněji uprostřed listu tohoto jest vymalováno a barvami vysvěleno. Kteréhožto erbu a pečeti purkmistr a konšelé jmenovaného městečka Čkyně, nynější i budoucí, mají a moci budou v všelijakých potřebách obecních užívati a jí listy i jiné potřeby zeleným voskem pečetiti, pokudž a kdyby toho potřeba kázala. Přitom také chtíce, aby tíž obyvatelé appelací a odvolání, nyní i napotom, do města našeho Sušic k vyššímu právu jměli a míti mohli. A k tomu také, že týmž obyvateluom častopsaného městečka Čkyně trh téhodní obyčejný na každú sobotu a také dva jarmarky, jeden na svatú Maří Magdalenu a druhý na den svatého Mikuláše s osmi dny pořád zběhlými a frejunky obyčejnými přidáváme, kterýchž se oni zachovati a jich i jiným všech svrchupsaných svobod a obdarování tak a tím vším zpuosobem užívati mají, jakž se jiná městečka toho království při svých obyčejných trzích a jarmarcích zachovávají a jich užívají bez zmatku a všelijaké otpornosti i tudíž také bez naší, dědicuov a budoucích našich králuov českých i jiných všech lidí všalijakých překážek, přikazujíce všem úředníkóm a poddaným našim ze všech stavuov království Českého, nynějším i budoucím, věrným milým, abyste častopsané obyvatelele městečka Čkyně, nynější i budoucí, při těch všech svrchupsaných milostech, svobodách a obdarování jměli, drželi a neporušitedlně zachovali pod uvarováním hněvu a nemilosti naší královské. Však proto chceme, aby toto dání a obdarování naše bez újmy jednomu každému na jeho spravedlnosti bylo. Tomu na svědomí pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali. Dán na hradě Pražském v pondělí po svatém Duchu léta Božího tisícého pětistého třicátého sedmého a království našich římského sedmého a jiných jedenáctého."