Současnost a výlety do okolí obce
Současnost obce
Kostel sv. Marie Magdalény 
Památeční stavby jsou chloubou obce. Je to raně gotický kostel sv. Marie Magdalény z poslední čtvrtiny 13. století, který se pyšní nástěnnými malbami v presbyteráři. Nejstarší vrstva je datována do let 1330 – 1340. Jsou tu světci a světice, andělé, nanebevzetí svaté Marie Magdalény, svatý Jiří s drakem a symboly evangelistů. Některé malby jsou mladší, z poloviny 14. a z konce 15. století. I když je kostelík malý a chudý, je i s hřbitovem zapsán v seznamu kulturních památek. Kostel je památný i tím, že tu v roce 1742 proběhla bitva mezi Francouzi a Rakušany. Francouzští vojáci použili tehdy hřbitovní zeď a věž kostela jako hradby a zahnali mnohem početnější Rakušany na útěk.
Židovská synagoga 
Ve středověku žili ve Čkyni četní Židé, ne v ghettu, ale začleněni mezi místní obyvatele. Byli to většinou malí obchodníci a drobní řemeslníci. Později vznikla v místě zvaném Vysoký dvůr první čkyňská synagoga. Roku 1827 ji přestavěl majitel dvora Claudi na sýpku a pro třicet židovských rodin nechal postavit synagogu jinou, na nynějším Poříčí. Stihl to za osm měsíců a Židé se pak chodili modlit do pěkné klasicistní svatyně, která se jako jediná v regionu zachovala, i když její osud visel na vlásku. Když se v rozvoji průmyslové výroby a hospodářského rozkvětu přestěhovali čkyňští Židé do Vimperka, opuštěná synagoga chátrala. V roce 1922 byla přestavěna na byt a truhlářskou dílnu a v roce 1989 v ní měla sklad Jednota. Po roce 1989 iniciativní lidé ustavili obecně prospěšnou Společnost pro obnovu židovské synagogy ve Čkyni. Na základě jejich požadavků obec odkoupila objekt bývalé synagogy a tím začalo dlouhé období oprav. Při opravách střechy byl nalezen svitek Tóry. Uběhlo dalších mnoho let, než mohla být v rámci přeshraniční spolupráce s bavorským zámkem Wolfstein židovská svatyně skvěle opravena, vysvěcena a předána v roce 2014 čkyňským lidem jako kulturní klenot, kde se pořádají četné výstavy, koncerty a shromáždění. Nejcennější artefakt – židovská Tóra spočívá ve schráně, je čistá, umělecky rekonstruovaná, září a hebrejsky nabádá lidi, jak mají prožít svůj život.
Více informací naleznete na: https://www.ckyne.cz/synagoga-ckyne/
Židovský hřbitov 
Leží nad železniční tratí do Strakonic a má rozlohu 1.850 m2. Založili ho ke konci 17. století a nejstarší dochované náhrobky jsou z let 1688 až 1700. Pohřbeni jsou tu nejen Židé ze Čkyně, ale i z širokého okolí. Poslední pohřeb se zde konal v roce 1942. Nejstarší skupina náhrobních kamenů se pyšní estetickou a uměleckou hodnotou. Židovský duchovní Achab Haidler, hebrejské nápisy na oblých náhrobcích přeložil a nyní máme překrásné svědectví o lidech a jejich radostech, práci, životě a smrti. Márnice z 19. století je přebudována na památník čkyňských a vimperských Židů, kteří byli za II. světové války odvlečeni do Terezína a později našli smrt v Osvětimi. V roce 1982 začaly probíhat opravy hřbitova, které inicioval PhDr. Jan Podlešák, přední odborník na židovskou problematiku. Pomáhalo mu mnoho čkyňských občanů a dnes už tuto kulturní památku můžete spatřit v důstojném stavu.
Zámek ve Čkyni 
Jeho původ sahá do 16. století, v roce 1549 je zmiňována tvrz Vysoký Dvůr. Ta stávala asi 100 m západně od dnešního zámku. V druhé polovině 16. století tady muž jménem Ezechiel Malovec postavil další tvrz. V roce 1607 obec postihl velký požár, který tuto budovu poškodil a při rekonstrukci během 17. století byla rozšířena na jih. Mezi roky 1690 a 1797 tvrz patřila rodu Hrušovských z Hrušova. Od roku 1797 patřila Čkyně hraběti Sickingenovi. V roce 1816 koupil tvrz Karl Clement Claudi, který ji nechal přestavět na patrový zámek v pseudogotickém slohu s fasádou pilířů s čabrakovými hlavicemi. Tento rod je posledním šlechtickým rodem vlastnícím panství ve Čkyni.
Dnes v zámku sídlí Obecní úřad Čkyně, Obecní knihovna a Technické služby obce Čkyně.
Poslední dřevěná chalupa 
Roubenka Hrašů stojí proti škole. Několikrát ji poškodily povodně a zatím není v dobrém stavu. Ze silnice ji zakrývá vzrostlá vegetace. Tato poslední dřevěná chalupa ve Čkyni je také zapsána do seznamu památek.
Kaplička ve Zdůlí 
Kaplička ve Zdůlí, leží západním směrem za Čkyní. Její původ se dle pověstí váže k francouzsko-rakouské bitvě roku 1742. Jak praví pověst – francouzský voják prchal z bitvy na koni, spadl i s koněm ze skály, která je nad dnešní kapličkou a zabil se. Jeho matka si mrtvého syna odvezla do vlasti a v místě neštěstí nechala postavit malou kapličku. Čkyňská kaplička Ve Zdůlí v západním konci obce je častým cílem procházek. Dříve byla daleko od posledních domů, nyní s nimi prakticky sousedí. Kapličku stíní letité lípy, které jsou chráněné státem. O tomto posvátném místě, napsal milou báseň čkyňský rodák Štěpán Vlk.
Památník padlým 
Památník padlým v první světové válce a zemřelým legionářům byl vybudován podle plánů architekta Šlemara. V roce 1933 byl položen základní kámen, za nedlouho poté se konala slavnost odhalení pomníku. Sochařské práce vypracoval především R. Kabeš z Tábora. Sochy lvů vytesal Rudolf Král, kameník ze Žáru. Památník obsahuje dokonce zem z bojišť! Z italského Doss Alto a z bodákového zákopu francouzského bojiště u Verdunu.
Hasičský dům a SDH 
V roce 1924 bylo započato s přípravnými pracemi na stavbě hasičského domu. V přízemí se mělo nacházet hasičské skladiště, veřejná čítárna, zasedací síň, obecní úřadovna, poštovní úřad a byt. V prvním poschodí byt pro obvodního lékaře a byty pro občany. Na stavbě domu se podílela celá obec. Slavnostní otevření se konalo v roce 1925. V roce 1926 byla dokončena východní část mansardy hasičského domu a obecnímu úřadu byla ponechána zdarma k používání zasedací síň nad balkónem. V roce 1927 byla stavba hasičského domu ve Čkyni definitivně ukončena výstavbou podkroví.
Nyní se v přízemí hasičského domu nachází hasičská zbrojnice, klubovna pro děti, kadeřnictví a klubovna zdravotně postižených, v prvním patře zubní ordinace a ordinace ženského lékaře a v druhém patře byty.
Sbor dobrovolných hasičů ve Čkyni vznikl v roce 1887, SDH Onšovice v roce 1889, SDH Horosedly v roce 1923 a SDH Dolany v roce 1951.
Základní škola a mateřská škola 
K založení školy ve Čkyni došlo v roce 1787, o deset let později navštěvovalo školu celkem 91 dětí. Počet dětí školou povinných vzrůstal a v roce 1885 to bylo již 251 dětí. V roce 1888 byl položen základní kámen nové školní budovy (dnešního domu s pečovatelskou službou).
Úřadem ve Čkyni byl v roce 1939 zakoupen tovární objekt pana Zámečníka a ten upraven na učebny, kabinety a sborovnu. V druhé budově byla zřízena jídelna, kuchyně a byt pro školníka. Od té doby došlo k mnoha přestavbám, a ty největší probíhaly od 60. do 90. let 20. století.
V současné době příspěvková organizace Základní škola a mateřská škola Čkyně, jejíž zřizovatelem je Obec Čkyně má součásti: základní školu, mateřskou školu, školní družinu a školní jídelnu se dvěma provozy. Základní školu navštěvuje 224 žáků.
Mateřská škola byla otevřena v roce 1945 v přízemí zámku. S výstavbou nové mateřské školy v prostorách zámeckého parku se započalo v roce 1982. Stavba byla dokončena v roce 1986. Mateřskou školu navštěvuje 77 dětí.
Základní a mateřská škola mají velmi dobrou pověst a její děti obsazují pravidelně přední místa v různých soutěžích.
Dům s pečovatelskou službou 
V budově, kde je nyní dům s pečovatelskou službou kdysi bývala škola. Služby spojené s provozem DPS zajišťuje Farní charita Vimperk. V domě je vybudováno osm bytů, kancelář pro pečovatelky a společenská místnost.
Pohybové aktivity
Obcí prochází cyklostezka, po které se v blízké budoucnosti dojede až do Strakonic. Turisticky značené stezky vedou kromě zmíněného Věnce do Sudslavického okruhu a na Mářský vrch. Další trasy se připravují. V obci je moderně zařízené Fitness centrum, děti a mládež se mohou sportovně vyžít v přírodě v Outdoor Kids. Na nově vybudovaném multifunkčním hřišti si můžete zahrát tenis, volejbal, nohejbal, malou kopanou, házenou, florbal nebo badminton. I pro ty nejmenší děti je v obci připravené hřiště, kde si mohou hrát. Okolí Čkyně je malebné, a když se turista ocitne v Záhoříčku, uvidí pásmo šumavských hor s Boubínem a Bobíkem. Fotografové jsou na vrcholu blaha.
Tradiční akce
Masopust, velikonoční výstava, stavění máje, pálení čarodějnic, lampionový průvod, rybářský den, pouť, drakyjáda, vánoční koncerty, adventní výstava, mikulášská nadílka, živý betlém, festival pěveckých sborů, hokejový turnaj „O tuplák starosty Čkyně“, turnaj ve voleném mariáši, sportovní ples, hasičský ples, Josefovská zábava.
Místní podniky
Tři kilometry západně od Čkyně se v katastru části obce Spůle nachází Dřevostroj Čkyně, a. s. Za I. republiky to byla pobočka Schichtových závodů, proto se i dnešnímu podniku říká Šichtovna. V současnosti vyrábí a dodává stroje a zařízení na zpracování dřeva s následným servisem. Dodává také manipulační sklady, pilařské linky a stroje na třídění řeziva a odpadu. Řadu linek montéři postavili na Slovensku, v Německu, Polsku, na Ukrajině, v Maďarsku, ve Francii a ve Švýcarsku. Vyrábí i ocelové konstrukce jako jsou haly, mosty, schodiště, lávky a díly pro stavební a zemní stroje. Dříve se podnik zabýval i generálními opravami vysokozdvižných vozíků. Majoritním vlastníkem je od r. 1997 Lesní společnost Ledeč nad Sázavou. Pro podnik pracuje 50 zaměstnanců.
Tím, že po roce 1989 byly ve Čkyni vybudovány průmyslové podniky, které dnes zaměstnávají dalších 470 zaměstnanců, se obec změnila na průmyslovou. Pracují zde místní lidé i ti ze širokého okolí. Díky tomu je ve Čkyni minimální nezaměstnanost.
Největší továrnou je americká Aptar Čkyně s.r.o., bývalá Seaquist Löffler Kunststoffwerk spol. s r.o. Vyrábí umělohmotné uzávěry pro domácnost, potraviny a nápoje, pro farmacii a péči o tělo. Zaměstnává 284 lidí a dalších 80 zprostředkovaně ve firmě Elim a v chráněné dílně CHD Spektra. Menší podnik je KMP Bürotechnik, s.r.o. Ten produkuje spotřební materiál do tiskáren počítačů (tonery). Pracuje zde 170 lidí. Majiteli jsou otec a syn Siegovi z Německa. Nejmenší výrobnou je Lignosystem, spol. s r.o., kde pracuje 15 lidí. Upravují zde dílce na podlahové polotovary a v menší míře sesazují dýhy pro nábytkáře. Lignosystem vlastní bavorský pan Walter Kubis. Lignosystem vznikl přestavbou provozovny Dřevopodniku Vimperk, tzv. Kolíčkárny.
Největším zemědělským podnikem ve Čkyni je AZ Delta, a.s., která vznikla v 90. letech transformací z JZD Čkyně. Hospodaří na 1300 hektarech, chová 1.000 kusů skotu a 250 prasat a pěstuje hlavně obilí, kukuřici a řepku. Pracuje tu 42 lidí.
Významné osobnosti:
Významný český právník Prof. JUDr. Alois Zucker, který žil v letech 1842 – 1906, profesor právnické fakulty české univerzity v Praze, tvůrce rozsáhlého vědeckého díla v oboru trestního práva.
Štěpán Vlk, žil v letech 1894 – 1973, básník a spisovatel
Prof. MUDr. Marie Pešková DrSc., která žila v letech 1935 – 2008, přednostka I. chirurgické kliniky fakultní nemocnice na Karlově náměstí v Praze.
Výlety do okolí:
Laténské hradiště Věnec: 
leží na 765 m vysokém vrchu nad údolím Volyňky. Patří k největším pravěkým hradištím v Čechách. Čekají nás zde pozoruhodné výhledy a tajemné hradiště.
Turistická trasa: Ze středu Čkyně od pomníku padlým jdeme po žluté turistické značce k lávce přes Volyňku a k železniční stanici, kde se k nám připojí i zelená značka. Před nádražím uhneme vlevo a po pár krocích zatočíme vpravo přes trať a kolem židovského hřbitova stoupáme na návrší, ze kterého se otvírá hezký pohled na Čkyni. Polní cesta se „narovná“ a vyústí na silnici, která nás přivede do osady Hradčany. Odtud už vidíme rozložitý zalesněný Věnec. Na rozcestí téměř na konci osady opustíme silnici a dáme se vlevo po modré turistické značce – zpevněná komunikace se zaklikatí mezi staveními, přivede nás do půvabného údolíčka. Za mostem zatočíme vpravo, projdeme mezi chalupami a stoupáme po lukách – uhýbáme vpravo napříč loukou k břízám, pak vlevo vzhůru na rozlehlá luka a k lesu. Sledujeme okraj porostu a nepřehlédneme odbočku vlevo na lesní cestu. Chvíli po cestě, pěšinou a opět po pohodlnější cestě nabíráme výšku, obcházíme areál hradiště, až dospějeme k malému rozcestí – vlevo vede krátká (150 m) odbočka na vlastní vrchol.
Vrchol věncovitě obklopuje 1529 m dlouhé valové opevnění trojúhelníkového tvaru, uzavírající plochu asi 8 ha. Na nejvyšším místě je akropole o rozměrech 90 X 70 m. Mohutný val z nasucho kladených kamenů je kombinován s přirozenými skalními srázy, dosahuje výšky 5 – 6 m. Hradiště bylo od severu chráněno 10 – 15 m vysokými skalami, jejichž součástí je i vyhlídkový Velký kámen. V západní části jsou stopy studny, při východním valu je čtvercový základ nedokončené rozhledny. Nejintenzivnější výzkum se uskutečnil v letech 1919 – 1921.
Od areálu hradiště sestupujeme kolem mohutného skalnatého bloku, za ním se cesta stáčí vlevo a strmě sestupuje na pohodlnější cestu. Po ní pokračujeme k lesní silničce, stáčíme se takřka do protisměru vlevo a pohodlně scházíme k železniční stanici Lčovice. Tady turistická značka končí. My se můžeme vlakem vrátit do Čkyně, pokud ale chceme výlet dokončit po svých, čeká nás asi dvoukilometrový úsek po silnici při kterém vystoupíme do obce Lčovice. Procházíme vsí a pod zámkem u autobusové zastávky odbočíme vlevo směrem k návsi. Projdeme kolem OÚ a ještě před návsí zatočíme vpravo kolem bytovky po silničce vzhůru. Téměř na konci vsi u posledního stavení po levé ruce se dáme vlevo na polní cestu. Následuje vlídný úsek cesty, otvírají se půvabné výhledy na Mářský vrch a údolí Volyňky se Čkyní. „Zhoupneme se“ po hezkých lukách, dolů, trochu nahoru a k silnici. Po ní zbývá vlevo pár kroků – po mostu přes Nahořanský potok a do středu Čkyně.
Sudslavický okruh: 
Půvabná okružní trasa spojuje řadu zajímavostí při řece Volyňce jižně od obce Čkyně, cestu zpestřuje i několik technických pomůcek (dřevěné žebříky, ocelové schody). Naučná stezka byla zřízena r. 1977, jejím výchozím a cílovým místem je mlýn U Vanických u řeky Volyňky poblíž vsi Sudslavice 5 km jižně od Čkyně. Přímo v terénu jsou umístěny informační panely.
Turistická trasa: Putování zahajujeme u mlýna, před nímž roste chráněná Sudslavická lípa (její stáří se odhaduje na 600 let, dolní obvod má 12 metru a vysoká je 30 metrů). Od lípy vykročíme k železniční trati kolem druhé zastávky, věnované péči o ptactvo. Za tratí následuje informace o přírodní rezervaci Opolenec. Zatočíme vpravo ke zbytkům dvanáctikomorové vápenky a k vyhlídce na Opolenec a stoupáme k další vyhlídce na Výškovice. Obkládací mramor ze zdejších lomů se vyvážel do Francie. V blízkosti sousední osady Vnarovy byl v r. 1925 vyorán meteorit o váze 5,85 kg, který je uložen ve sbírkách Národního muzea v Praze. Naše cesta se stáčí k osmé zastávce (borovice černá) a dalšímu zastavení u okopů z r. 1939, podíváme se na pozůstatky po těžbě vápence a z další vyhlídky máme jako na dlani Sudslavice. Míjíme další zastávky – zajímavá je mj. břečťanová skála, obepnutá břečťanem, vápencová stěna s tzv. turmalínovými slunci a především Sudslavická jeskyně, jedno z nejdůležitějších středoevropských nalezišť kosterních pozůstatků diluviálních zvířat, zbytky lidských lebek i předmětů z kostí a kamene. Nepřístupná vápencová jeskyně je bez krápníkové výzdoby. Vyzkoušíme pevnost žebříku, potěšíme se dalšími výhledy, překročíme trať poblíž železniční zastávky Bohumilice a jdeme po pravém břehu řeky lučinavým údolím kolem staré slévárny a mlýna k dalšímu mlýnu U Vanických.
Mářský vrch: 
Městská památková zóna a před dávnými lety významný strážní bod na křižovatce starých obchodních cest u přechodu přes Volyňku, město se slavnou sklářskou a tiskařskou tradicí je cílem výletu, jehož trasa povede i přes důležitý vyhlídkový bod a dominantu Vimperska - Mářský vrch.
Turistická trasa: Výchozím místem putování je obec Bohumilice, ležící v širokém otevřeném údolí Volyňky. Původně byly připomínány jako osada pražské kapituly, r. 1315 patřili mezi královské vesnice, které od královny Elišky dostaly zákupní právo. Od 2. poloviny 14. století do začátku 17. století byly součástí vimperského panství. Od majitele Vimperka Petra Kaplíře ze Sulevic získal panství r. 1494 Zdeněk Malovec z Chýnova a r. 1549 panství zdědil syn Jan Malovec a právě v Bohumilicích si postavil malý zámek Skalici. V r. 1620 vojáci Martina de Hoeff-Huerty statek zabrali, ale tehdejší majitelé, bratři Jindřich, Oldřich a Petr Malovcové prokázali před pobělohorskou konfiskační komisí nevinu a statek Bohumilice se zámkem získali zpět. Malovcové pak drželi Bohumilice až do začátku 19. století. Na konci 13. století by postaven kostel Nejsv. Trojice, přebudovaný po r. 1663 a po požáru začátkem 19. století z původní svatyně se dochovaly části zdiva a severní románsko-gotický portál. V r. 1929 byl u Bohumilic vyorán meteorit o váze 57,6 kg ve tvaru nepravidelného trojbokého hranolu, uložený ve sbírkách pražského Národního muzea.
Od železniční stanice jdeme po modré turistické značce do vsi. Po silnici mírně stoupáme do Smrčné – původní dvůr je doložen již r. 1381. Za Smrčnou zkracujeme zatáčku silnice po polní cestě, lemované jabloněmi, pak opět sledujeme silnici a potěšíme se pěknými výhledy k severu na Věnec a Volyňsko. Další hezké pohledy se otvírají od Štítkova. Na návsi stojí kaple z 18. století. Ze Štítkova pokračujeme polní cestou k rozcestí pod Mářským vrchem a stoupáme na Mářský vrch (907 m). Dáme pozor na orientaci, rozcestník není dobře vidět. Na zalesněném vrchu stojí oplocený televizní vysílač a kapla s kamennou rozhlednou z let
1935 –1937 ta je obvykle volně přístupná (klíč u pana Smíška, Štítkov čp. 38). Na západním svahu vidíme rozsáhlé kamenné moře – lokalita Skalka je geologickou rezervací. Z Mářského vrchu scházíme lesní cestou stále po modré značce k silničce – tady narazíme i na červené značení – po něm se dáme vpravo a ze známého rozcestí stále po červené zatočíme vlevo, polní cestou, lesem a po zarostlí louce scházíme do Svaté Máří. První zmínka o obci pochází z r. 1359, osada postupně náležela majitelům z řad nižší šlechty, od r. 1543 patřila k zámku Lčovice. Původně gotický kostel sv. Máří Magdalény by v 18. století barokně přestavěn a prodloužen. Ze vsi pokračujeme asi kilometr po silnici do Trhonína. Víska se připomíná r. 1359 jako majetek hradu Hus, od r. 1531 náležela vimperskému panství. Na návsi stojí lidová kaplička, hezká jsou i obílená roubená stavení z 19. století. Z Trhonína jdeme zarůstající úvozovou cestou, zdoláme Bořanovický potok, trochu nás potrápí kopřivy, a pak už vystoupíme na silnici, která nás vede vpravo do Vimperka.
